Má jubilejní návštěva Wallisu

Letos jsem navštívil Walliské Alpy již po 10. 2x jsem tam byl z Itálie a 8x ze Švýcarska, má sbírka vrcholů se rozrostla o několik dalších čtyřtisícovek, ale pár jich tam na mě ještě čeká. Týden jsme pobyli v oblasti skupin Mischabel a Allalin. Užili jsme si pohyb po ledovci i skalní hřebenové lezení, hezké počasí i čekání ve větru a mlze, spaní ve stanu v záhrabu na ledovci i pohodlné postele na chatě. Mírně omrzlí, ale jinak v pořádku jsme se po týdnu zase vrátili.


Vylezl jsem na 4 čtyřtisícovky z toho na 3 poprvé. Nejprve jsme si postavili stan v 3300m kousek pod sedlem Mischabeljoch. Vytvořili jsme si tak základnu, ze které jsme několik dnů vyráželi na okolní vrcholy. Aklimatizační výstupy jsme začali hřebenovým okruhem: Allalinpass, Allalinhorn 4027m, Feejoch, Feechopf a Alphubeljoch. Pokračovali jsme výstupem na Rimpfischhorn 4198m přes Rimpfischsattel. Původně lehké hřebenové lezení (do obtížnosti II UIAA) nám pokaždé ztížil sníh na skále a ranní horší počasí. Aklimatizaci jsme zakončili přesunem přes vrchol Alphubel 4206m, na kterém jsme byli už loni, a sestupem na bivak Mischabeljoch 3800m.


Po dni čekání na počasí jsem dokončil poměrně ztížený závěrečný výstup na Täschhorn 4490m. V půlce cesty za dobrého počasí mi parťák řekl, že dál nejde. Velmi pečlivě, ale rychle jsem zvážil všechna pro a proti a vydal se na vrchol sám. Parťák byl fyzicky v pohodě, jen se psychicky necítil na další lezení - bylo hodně měkkého sněhu a volné kameny - a měl problémy s mačkami. Velmi rizikovou cestu jsem zvládl, ale trvalo mi to extrémě dlouho. Naštěstí se počasí začalo měnit až pozdě odpoledne, to přišly jen mraky s mlhou bez deště a sněžení. Spolulezec na mě čekal, nechtěl jít dolů sám. Trochu to mezi námi pak jiskřilo, ale doufám, že se to už srovnalo. Tímto se ještě jednou omlouvám, ale počasí bylo fakt excelentní a nebyl bych to já, abych se o vrchol nepokusil :) Sestup jsme zvládli celkem dobře, ale těsně před sedlem jsme dokázali ještě bloudit. Kvůli velké pomalosti jsme přespali ještě jednou v bivaku Mischabeljoch a další den brzo ráno jsme sestoupili nejkratší cestou na parkoviště přes ledovec plný trhlin.

Pokud budu po letošku bilancovat a použiji přehledný seznam, pak dodnes jsem stál na 24 ze 71 hlavních alpských vrcholů (na 15 ze 37 při redukovaném počtu, pokud jsou vrcholy vymezeny podle obdobných kriterií jako osmitisícovky). V cíli stanout na 11 nejvyšších vrcholech Alp od Matterhornu po Mont Blanc my chybí už jen vrchol 3. nejvyšší hory Nordend (u redukovaného počtu je vrcholů jen 7 a žádný mi nechybí :) ).