Do pátku jsem za 6 dnů odběhal skoro 172 kilometrů. Částečně díky teplému počesí, ale také cíleně v přípravě na 12h, jsem běhal v průměrném tempu 5:38/km a bez větśích kopců. Od té doby odpočívám jen s pár krátkými udržovacími běhy (pořád pomalu do 5:00/km).
Původně jsem neměl Celní půlmaraton běžet, ale po posunutí 12h běhu o týden jsem ho do svých plánů zařadil. Pŕedtím než přišly vedra jsem chtěl běžet 1:29, ale poslední týden jsem byl jako zbitý a také bez trěninku v kopcích, tak jsem na ćas rezignoval. Chtěl jsem se jen za pomalé běhy odměnit něčím rychlejším.
Celní půlmaraton mi vyhovuje z nékolika důvodů: běźi se ve všední den večer, start a cíl je pár set metrů od domova a už podruhé vyšlo dobré běžecké počasí. Letos před startem jsem se v pohodě rozcvičil a rozběhal. Celou trasu jsem sice odmačkával mezičasy, ale na hodinky jsem se nedíval. Rozběhl jsem se rychleji, tempo jsem pak po prvním kole srovnal. Odkroužil jsem skoro celo trať s Toskem. Měl jsem připravené pití, ale bylo chladno a napil jsem se až po 5. okruhu. Možná jsem se měl napít dřív a nemusel jsem v 6. okruhu zpomalit. Přestalo mi to běžet a zavěsil jsem se za Toska. Pak jsem se otřepal a poslední okruh zase zrychlil. Čas není sice nijak oslňující, ale já jsem nadmíru spokojen. OR v 1/2M jsem si posunul na pěkných 1:30:00.
úterý 29. května 2007
pondělí 21. května 2007
Vedro, Prčice a davové nadšení
Na začátek pozitivně - pozor budu se chlubit.
Chlubení rodičovské: Můj syn ve věku 6-ti let úspěšně pěšky zdolal 26 km (loni zvládl 23) v docela velkém teple. Motivace byla velká - zmrzliny po cestě, vidina cílové botičky a šel to i za nemocnou sestřičku :)
Chlubení běžecké: Od doby, kdy jsem si začal počítat naběhané kilometry (necelý rok a půl), jsem se konečně přehoupl přes 5000 km.
A teď reálně - neběhá mi to, tedy nechce se mi běhat. Pořád se sám před sebou na něco vymlouvám, že potřebuju odpočívat po maratonu, že je moc vedro... Ráno odkládám běh na večer a večer na další den. Chůze mi nevadí, vyrazil bych někam do temných lesů a jen pozoroval přírodu ze stinných cest.
Jak jsme naznačil, šel jsem v sobotu pochod Praha-Prčice, jednu z kratších tratí. Letos mi přišlo, že bylo méně opilců, nehlídaných psů a otravných kuřáků. Pořád mi ale vadí davovost, někomu šlapete na paty nebo někdo vám. Má to však i výhodu, neustálé změny, ruch a děj zaujímají děti a těm se pak lépe jde.
Davová psychoza, emoce a nadšení mi čím dál víc přijdou cizí. Jejich vyvolávání je snadno vypočitatelné a laciné působení na člověka. Nejsem proti tomu imunní, občas cítím v davu sounáležitost, ale zůstává ve mě po tom umělá pachuť. O davu jsem začal přemýšlet při svém nedělním večerním 30 km běhu, který mě zavedl i k vršovickému Ďolíčku. Věrné fanoušky Bohemians 1905 bylo slyšet v celém údolí Botiče.
Nedá mi to, abych se nepodělil i o svou hloupost. Na zmíněný nedělní běh jsem si vzal svůj nový fuel belt od Enervitu a do dvou lahviček jsem si nalil colu. Lahvičky jsem nechal nějakou dobu otevřené, aby vyprchal oxid uličitý. Vše jsem pečlivě zavřel a colu dal na záda. Uběhl jsem 100 m, ozvaly se dvě rány a půlku lahviček jsem měl na zádech. Oxid nevyprchal úplně - malá nádoba, změna teploty a pořádné protřepání vykonalo své :)
Chlubení rodičovské: Můj syn ve věku 6-ti let úspěšně pěšky zdolal 26 km (loni zvládl 23) v docela velkém teple. Motivace byla velká - zmrzliny po cestě, vidina cílové botičky a šel to i za nemocnou sestřičku :)
Chlubení běžecké: Od doby, kdy jsem si začal počítat naběhané kilometry (necelý rok a půl), jsem se konečně přehoupl přes 5000 km.
A teď reálně - neběhá mi to, tedy nechce se mi běhat. Pořád se sám před sebou na něco vymlouvám, že potřebuju odpočívat po maratonu, že je moc vedro... Ráno odkládám běh na večer a večer na další den. Chůze mi nevadí, vyrazil bych někam do temných lesů a jen pozoroval přírodu ze stinných cest.
Jak jsme naznačil, šel jsem v sobotu pochod Praha-Prčice, jednu z kratších tratí. Letos mi přišlo, že bylo méně opilců, nehlídaných psů a otravných kuřáků. Pořád mi ale vadí davovost, někomu šlapete na paty nebo někdo vám. Má to však i výhodu, neustálé změny, ruch a děj zaujímají děti a těm se pak lépe jde.
Davová psychoza, emoce a nadšení mi čím dál víc přijdou cizí. Jejich vyvolávání je snadno vypočitatelné a laciné působení na člověka. Nejsem proti tomu imunní, občas cítím v davu sounáležitost, ale zůstává ve mě po tom umělá pachuť. O davu jsem začal přemýšlet při svém nedělním večerním 30 km běhu, který mě zavedl i k vršovickému Ďolíčku. Věrné fanoušky Bohemians 1905 bylo slyšet v celém údolí Botiče.
Nedá mi to, abych se nepodělil i o svou hloupost. Na zmíněný nedělní běh jsem si vzal svůj nový fuel belt od Enervitu a do dvou lahviček jsem si nalil colu. Lahvičky jsem nechal nějakou dobu otevřené, aby vyprchal oxid uličitý. Vše jsem pečlivě zavřel a colu dal na záda. Uběhl jsem 100 m, ozvaly se dvě rány a půlku lahviček jsem měl na zádech. Oxid nevyprchal úplně - malá nádoba, změna teploty a pořádné protřepání vykonalo své :)
neděle 13. května 2007
Maratonský propadák
PIM 2007 byl můj 20. klasický maraton (nepočítám jeden v 6h). Pro mě to byl propadák, jak tempový tak celkový. Běžel jsem v závěru pomaleji, než při svých nejpomalejších regeneračních výklusech.
Ráno nebylo takové teplo, ale i tak jsem po pár metrech zkorigoval plány a držel se tempa 4:30/km. Do půlky jsem se sice ještě pod 5:00/km nepropadl, ale o něco později ano a začalo mi být nedobře až špatně. Na 35km mě předběhla skupinka s vodičem na 3:30, druhou půlku jsem běžel skoro 2h a do cíle jsem se dostal silou vůle. Pitný režim jsem dodržoval pravidelný - pití trochu, ale často. Křeče jsem nedostal, nohy by běžely, ale žaludek nepustil. Po doběhu to pokračovalo ještě 1/2h a pak se to zklidnilo.
Takhle pomalu jsem běhal loni na jaře (s vyjímkou druhého dne podzimního dvoumaratonu v Porubě) i v 6h jsem měl maraton o 10minut rychlejší. Někoho vedro jen mírně zpomalí, mě odepíše úplně.
Ráno nebylo takové teplo, ale i tak jsem po pár metrech zkorigoval plány a držel se tempa 4:30/km. Do půlky jsem se sice ještě pod 5:00/km nepropadl, ale o něco později ano a začalo mi být nedobře až špatně. Na 35km mě předběhla skupinka s vodičem na 3:30, druhou půlku jsem běžel skoro 2h a do cíle jsem se dostal silou vůle. Pitný režim jsem dodržoval pravidelný - pití trochu, ale často. Křeče jsem nedostal, nohy by běžely, ale žaludek nepustil. Po doběhu to pokračovalo ještě 1/2h a pak se to zklidnilo.
Takhle pomalu jsem běhal loni na jaře (s vyjímkou druhého dne podzimního dvoumaratonu v Porubě) i v 6h jsem měl maraton o 10minut rychlejší. Někoho vedro jen mírně zpomalí, mě odepíše úplně.
úterý 8. května 2007
Čas běhu a čas odpočinku
Prodloužený víkend měl být ve znamení odpočinku,
s rodinou jsem ho strávil na Andrlově chlumu v Podorlicku.
Běhal jsem minimálně, trochu plaval a hlavně chodil.
Půldenní pomalé výlety s dětmi zas tak odpočinkové nebyly. Všechny nás zmáhaly změny teplot, pryvy větru a obbčasný déšť. Při dvou návštěvách slaného bazénu v Ústí jsem se na pár set metrů kraulem od dětí utrhl, ale většinu času jsem strávil vybíháním schodů na tobogan s dětským závažím v náručí.
Pěší výlet z České Třebové přes Kozlovský kopec jsem zařadil na neděli, aby si děti užily dopoledne trochu běhu. Při Běhu Javorkou měla naše rodina jednu z nejpočetnějších účastí a získali jsme i cenu za nejmladšího účastníka :). Já si volně odkroužil svůj zatím nejkratší závod (6km). Mrzí mě jen, že jsem o pár sekund neudržel tempo 4:00/km. Pro mě na běh příjemné počasí, zajímavá trať a mírně náročný profil.
Hlavní událostí, která se týká mého sportovního pohybu, byl o tomto víkendu nakonec upgrade dlouhotraťových bot. Staré NB M718NV (384g) pomalu dosluhují a tak jsem u stánku v Javorce dal na radu Pavla Baběráda a koupil si NB MR846WB (360g). PIM v nich ještě nepoběžím, ale pro 12h je pořádně vyšlápnu.
Půldenní pomalé výlety s dětmi zas tak odpočinkové nebyly. Všechny nás zmáhaly změny teplot, pryvy větru a obbčasný déšť. Při dvou návštěvách slaného bazénu v Ústí jsem se na pár set metrů kraulem od dětí utrhl, ale většinu času jsem strávil vybíháním schodů na tobogan s dětským závažím v náručí.
Pěší výlet z České Třebové přes Kozlovský kopec jsem zařadil na neděli, aby si děti užily dopoledne trochu běhu. Při Běhu Javorkou měla naše rodina jednu z nejpočetnějších účastí a získali jsme i cenu za nejmladšího účastníka :). Já si volně odkroužil svůj zatím nejkratší závod (6km). Mrzí mě jen, že jsem o pár sekund neudržel tempo 4:00/km. Pro mě na běh příjemné počasí, zajímavá trať a mírně náročný profil.
Hlavní událostí, která se týká mého sportovního pohybu, byl o tomto víkendu nakonec upgrade dlouhotraťových bot. Staré NB M718NV (384g) pomalu dosluhují a tak jsem u stánku v Javorce dal na radu Pavla Baběráda a koupil si NB MR846WB (360g). PIM v nich ještě nepoběžím, ale pro 12h je pořádně vyšlápnu.
pátek 4. května 2007
Když ...
Nedojímá mě každá rozkvetlá květina. Neprožívám každý svůj krok. Nejsem nadšen z amatérských výplodů marketingově neodbytně vnucovaných, které se dokaží trapně sebechválit. Myslím si, že když někomu pomůžu, nemusím se tím chlubit. Nepoloží mě neúspěch. Mám stejný respekt k začátečníkovi a amatérovi, jako k světovému rekordmanovi a profesionálovi.
Nejdu s davem: neskáču na náměstích, nekouřím, nejsem ateista, peníze nejsou pro mě modla, vážím si vzdělání, nechci mít mobil, nechci mít samohyb se spalovacím motorem, používám z hi-tech technologií, jen to co považuji za užitečné. Rodina a děti jsou pro mě víc, než komfort a pohodlí.
Běžecký trénink si vymýšlím sám, neběhám úseky, neměřím si tepovou frekvenci, neběhám se sluchátky a GPS, nekupuji si většinovou a všemi chválenou obuv, je mi jedno jakou značku má mé oblečení. Neběhám kratší závody, abych se zlepšil v delších. Běhám některé maratony týden či 14 dní po sobě, ale jiné klidně vynechám.
Mám však s mnoha lidmi na celém světě rád jednu báseň: If od Josepha Rudyarda Kiplinga.
PÍSEŇ MUŽŮ
Rudyard Kipling
K D Y Ž ...
(překlad Otakar Fischer)
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem ač druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!
Nejdu s davem: neskáču na náměstích, nekouřím, nejsem ateista, peníze nejsou pro mě modla, vážím si vzdělání, nechci mít mobil, nechci mít samohyb se spalovacím motorem, používám z hi-tech technologií, jen to co považuji za užitečné. Rodina a děti jsou pro mě víc, než komfort a pohodlí.
Běžecký trénink si vymýšlím sám, neběhám úseky, neměřím si tepovou frekvenci, neběhám se sluchátky a GPS, nekupuji si většinovou a všemi chválenou obuv, je mi jedno jakou značku má mé oblečení. Neběhám kratší závody, abych se zlepšil v delších. Běhám některé maratony týden či 14 dní po sobě, ale jiné klidně vynechám.
Mám však s mnoha lidmi na celém světě rád jednu báseň: If od Josepha Rudyarda Kiplinga.
PÍSEŇ MUŽŮ
Rudyard Kipling
K D Y Ž ...
(překlad Otakar Fischer)
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem ač druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!
středa 2. května 2007
Podél noční Vltavy z Mělníka
Myslím, že se letošní čarodejnické noční putování vydařilo. Vyráželi jsme ve čtyřech večer kolem 19:30 k Mělnické vyhlídce.
Celou noc bylo jasno a na cestu nám svítil měsíc. Z počátku bylo příjemně chladno, to se ještě občas vyskytly roje mušek. K ránu se velmi ochladilo a bylo až mrazivo. Zvláštní atmoséru jasné noci dokreslovaly velké hořící vatry podél řeky a chuchvalce bílé mlhy nad hladinou.
Ještě za světla jsme z vyhlídky dorazili na soutok Labe a Vltavského plavebního kanálu. Postupně jsme došli přes zdymadla k ochranné hrázi kolem Vltavy a již za noci dorazili k Veltruskému parku a nasvícenému zámku.
S menšími zacházkami jsme obešli Kralupy až pod Máslovice. Před Řeží jsme nachodili několik bludných kilometrů a za světla dokončovali cestu přes Klecany, Tróju, Libeňský most k mostu Karlovu. Již sám jsem opouštěl Vltavu u Palackého mostu a dorazil až domů.
Trasa do Tróji byla 58km a ke Karlovu mostu 68km. Přes 78km domů jsem šel 16h 40min.
Kubo, Michale a Martino dík za příjemnou společnost!
Celou noc bylo jasno a na cestu nám svítil měsíc. Z počátku bylo příjemně chladno, to se ještě občas vyskytly roje mušek. K ránu se velmi ochladilo a bylo až mrazivo. Zvláštní atmoséru jasné noci dokreslovaly velké hořící vatry podél řeky a chuchvalce bílé mlhy nad hladinou.
Ještě za světla jsme z vyhlídky dorazili na soutok Labe a Vltavského plavebního kanálu. Postupně jsme došli přes zdymadla k ochranné hrázi kolem Vltavy a již za noci dorazili k Veltruskému parku a nasvícenému zámku.
S menšími zacházkami jsme obešli Kralupy až pod Máslovice. Před Řeží jsme nachodili několik bludných kilometrů a za světla dokončovali cestu přes Klecany, Tróju, Libeňský most k mostu Karlovu. Již sám jsem opouštěl Vltavu u Palackého mostu a dorazil až domů.
Trasa do Tróji byla 58km a ke Karlovu mostu 68km. Přes 78km domů jsem šel 16h 40min.
Kubo, Michale a Martino dík za příjemnou společnost!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
