Pouštění draka

O víkendu jsem tréninkově neuběhl ani kilometr, přestože jsem mohl. Raději jsem volné chvíle trávil s dětmi. Přesto jsem se docala naběhal. Pouštěli jsem draka. Přesněji napodobeninu ptáka-dravce, který vypadá jako malý orel. Rozpětí křídel necelé 2m. Loni ho přinesl syn s babičkou z nedaleké drakiády

Draka jsem pouštěl kdysi dávno v dětsví a od té doby jsou mé zkušenosti s větrem mizivé. Nikdy jsem nepěstoval paragliding, ani žádný kite sport. Krátké extempore jsem zažil pouze s větrem přízemním u windsurfingu.


Vybaven elementární znalostí, že start je třeba směřovat proti větru jsem vyrazil s dětmi do terénu. První stanoviště v blízkosti domova se ukázalo jako nevhodné, přestože jsem na něm již několikrát viděl někoho draka pouštět. Využil jsem své běžecké znalosti širšího okolí (jako už několikrát) a dorazili jsme na ideální místo: zelený pás uprostřed zoraného pole na mírně vyvýšeném pahorku, bez dosahu leteckých pžekážek (stromů, vysokého napětí,...).

Začínali jsme dynamický start v tandemu. Krátký rozběh proti větru, jeden nesl draka, druhý kolovrátek s provázkem. Neuspěšné pokusy se ustálily v rozvržení já kolovrátek, syn drak. Po několika pádech jsme přešli k statickému singl startu, který se ukázal jako daleko efektivnější. Draka jsem vypustil z natažené ruky na délku 1/2 metru, počkal jsem, až se vyrovná v závanech větru a začal povolovat. Když se pohyb dravce trochu ustálil, předával jsem pozemní pilotáž plně dětem. Nadšení z vrčícího kolovrátku, kdy drak stoupal, a z vlastní důležitosti v řídící funkci vyúsťovalo často v hádky, kdo z ratolestí pouští častěji. Musel být tedy nastolen spravedlivý systém pravidelného střídání.

Domů jsme se vrátili všichni celí od bahna. Na travnatý pás jsme museli jít přes pole a v oraništi několikrát přistál i drak. Pro velký úspěch se akce další den opakovala, tentokrát na bližším větrném kopci. Manipulace s drakem byla obtížnější, vítr byl silnější a často měnil směr. Přesto jsme dokázali draka dostat do větších výšek. Občas se podařilo zamotat provázek do pár přilehlých borovic a radost nám kazil i fakt, že jsme si vybrali cílové místo venčících majitelů psů, kteří zasadně po svých mazlíčcích exkrementy neulízejí. Pouštění získalo u dětí celkem slušné hodnocení a možná si ho časem zase zopakujeme, ale příští týden máme v plánu cirkus.

Běhání na půl plynu

Pořád mě při běhání něco brzdí. Nemohu běhat rychle, ani objemy, jak bych chtěl. Nejvíc mi asi vadí stálá mírná bolest v rameni, která se délkou i rychlostí zvětšuje. Když jsem byl na dalším obstřiku, zas se mi dělaly bolestí mžitky před očima. Ortopéd mi taky vysvětlil, že bolest je spojena víc s námahou (i když jen malou), než s chladem.

Moc se mi teď běhat nechce. Mám i víc práce a některé dny vynechávám běh úplně. Chybí mi motivace a radost z pohybu. Mám pořád pár kilo navíc. Běhám, protože mohu a vím, že kdybych nemohl vůbec, bylo bych na tom hůř. Jsem také přesvědčen, že není umění běhat, když se daří, běžec se zlepšuje a padají osobní rekordy.

Moc mě nebere, ani světové dění kolem běhání. Do letošní pochmurně podzimní nálady zapadl i fakt, že pár hodin po světovém maratonském rekordu v Berlíně, zemřela na rakovinu sestřenice mé ženy, která byla naše vrstevnice a měla syna ve věku našich dětí ...

foto Jarda
O posledním víkendu jsem se zajel mrknout do Benešova u Semil, bylo ideální běžecké počasí a já sledoval, jako pohyblivý pozorovatel, jak při Benešovském maratónu Pojizeřím padal jeden osobní rekord za druhým. Měl jsem z toho radost a ještě jednou všem gratuluju. Mně osobně nevyšel ani plán tréninkově odběhnout maratonskou trať za 3:15. Při běhu jsem byl unavený, i když jsem začal velmi pomalu. Po 10-ti km jsem věděl, že v druhé půlce nezrychlím. Do cíle jsem se pomalu doploužil v čase 3:29:42. Po doběhu jsem ani unavený nebyl a další dny jsem nijak výrazně regenerovat nepotřeboval.

Naberu trochu sil a o mírně rychlejší čas se pokusím ve Stromovce. Žádná sláva to ale nebude. Plány se odkládají na příští rok :)

Výlet do Slatiňan

V sobotu jsem se pohyboval v Monacu a jeho okolí. Nechci jednoduše vtipkovat na úkor stejnojmenného knížectví. Monaco je výletní restaurace u Slatiňan, města koní. Je tu nejen velký chov, ale v zámku i hippologické muzeum. Kdysi jsem přes Slatiňany procházel, prolézal jsem tehdy malý Kočićí hrádek, mihnul se pŕes náměstí a pokračoval kolem říčky Chrudimky do Chrudimi. Tentokrát jsem si udělal čas i na prohlídku zámeckého parku s výběhem koní Převalského, opuštěným dětským hospodáŕstvím nebo sochou Slezského norika jménem Albín Theseus, která byla předlohou koně Jana Žižky na Vítkově. Hlavní část mého krátkého pobytu jsem ale proběhal.



Po 14-ti dnech běhání od nuly jsem si do tréninku zařadil delśí výběh 30+ respektive 40+. Okolí Monaca byla nejlepší volba. Běžel jsem velmi rovnoměrný positive split od 4:30/km v úvodních 2km k 6:06/km v předposledním úseku (měřeno po 5km). Pak jsem se na 3km v kopci propadl k 6:28/km, ale průměr na posledních 5km jsem měl rychlejší. Celkově bylo tempo celkem ucházející (na dané možnosti): 5:29/km

I když to tak nevypadá, můžu říct, že mi to lítalo a byl to běh na krev. Přesněji letělo mi to po 15-ti km směrem k zemi a krve nebylo moc. Měl jsem černé brýle a mezi větvemi stromů mě oslnilo slunce. Lehce jsem škrtl podrážkou o malou muldu na jinak pŕehledné, široké a hlavně tvrdé cestě. Pokoušel jsem udržet stabilitu a podařilo se mi udélat ještě 5 kroků. Přitom jsem se pomalu, ale nezadržitelně blížil k zemi. Měl bych klidně čas i na lehké ometení místa přistání. Dopad byl tvrdý. Odřel jsem se minimálně, reflexivně jsem většinu váhy chytil v rukách, ale léčené rameno dalo o sobě vědět. Doktor musel kus jehly v měm kloubu nechat :(. Musím mít prostě vždycky něco extra.

Můj delší výběh, včetně všech vylomenin, se odehrál v rámci 1. ročníku Monackého maratonu. 3:51:33 je můj nejhorší letošní čas v samostatném maratonu. K řadě svých nepřesvědčivých výmluv (byl to jen trénink, nemám naběháno, běhám jen 14 dní skoro od 0, nejsem ještě úplně v pořádku, spadnul jsem, ...) mohu připojit konstatování, že trať patřila k těm náročnějším, jeden 10 km okruh měl mít kolem 200 m převýšení. Cesta neustále měnila směr, sklon i povrch a na trati se nám motali vášnivý houbaři. Souhrnně můj výkon stačil na 12. místo z 35 doběhnuvších + 4. a zároveň poslední v kategorii. Počasí bylo ze začátku příjemné, později moc horké. Celkově převažuje pocit z příjemného běhu v působivě se zbarvujícím podzimním lese.

Jsem zanícený běžec

Konečně se pomalu začínám rozběhávat. Moc rychle mi to nejde, ale už pravidelně zařazuji kopce a mám při běhu dobrý pocit. Bohužel mě pořád něco brání v tréninku, práce v čase a doktoři v nasazení. V průměru běhám kolem 12-13km/den a průměrné tempo i s kopci kolem 5:45/km. Přes 20 km jsem běžel jen jednou a druhá desítka se mi běžela lépe než první. V sobotu mám v plánu trochu delší výběh ve Slatiňanech, přesněji: jsem přihlášen na první ročník Monackého maratonu :) Zkusím běžet trochu rychleji. Náročnější terén, než mé tréninkové trasy, by to být neměl.

Nepatřím mezi nekritické obdivovatele běhu, jsou pohybové aktivity mému srdci bližší, ale když už něco dělám, snažím se to dělat pořádně. Jsem teď prostě zanícený běžec, bohužel nejen nasazením.



Kontrolní návštěva ortopéda odhalila, že zánět v rameni je nedoléčený. Jen jsem se v ordinaci zmínil o doznívajícím nepříjemném pocitu v okolí kloubu, doktor mi nasadil zápasnický chvat a já zaslzel bolestí. Pak se zeptal jestli nemám něco proti obstřiku a já jeho otázku pochopil, až když se jehla dostala mezi kosti, zřejmě do centra zánětu. Na mou otázku, zda je v pořádku, že mě to tak silně bolí, jsem byl ujištěn, že bude ještě víc. Poté mi doktor zakázal na 2 dny volejbal (který jsem nehrál 10 let). Než jsem se stačil něco zeptat, dodal že nesmím hrát ani squash (který jsem nehrál nikdy). Přestože se mi motala hlava, pokusil jsem se smlouvat prohlášením, že jen běhám. Tónem jsem dával najevo, že běh je jen o trochu náročnější sport, než vycházková chůze, hraní kuliček nebo šachy. Doktor se zamyslel, pantomimicky předvel práci rukou při běhu, znovu se zamyslel a řekl, ať to tedy zkusím, že uvidím.

Běh po obstřiku jsem už dvakrát vyzkoušel, loket jedné ruky mám téměř přitisknutý k tělu a koordinace nic moc. Musel jsem běžet pomaleji, špatně se mi přeskakovaly louže a vybíhaly kopce. Bylo to ale lepší, než nic. Snad se to časem srovná. Běhám navlečen jak v zimě. Rameno si hýčkám, ale abych zase přestal běhat, mě zatím nedonutí :)

Návrat

Tak jsem zpět, doktoři tvrdí, že už mi nic není a já se rozhodl jim věřit. Přestože mi byla diagnostikována borelióza, krevní testy ji nepotvrdily. 10 dní jsem do sebe ládoval antibiotika. Pokud ve mně bloudily nějaké jiné bakterie, doufám že pomřely. Zároveň jsem si doléčil zánět ramenního kloubu, který mi dal docela zabrat. Pořád o něm vím, ale dá se s tím už i běhat.

Na podzim mělo pro mě nastat nejlepší běžecké období. Jungfrau marathon mě měl nakopnout do dalšího silového tréninku kopců, po kterém jsem chtěl mírně zrychlit na Benešovském maratonu. O hrubém rozvržení své podzimní běžecké zátěže jsem přemýšlel i na horách v hluchých dnech za větru, mlhy a sněžení, když jsem byl přes den nuceně zavrtán ve spacáku.

Teď je všechno pryč, vleklé problémy mě srazily dolů. K optimální váze, kterou jsem měl po horách, jsem nabral 5 kg. Je ze mě mátoha. Pokusil jsem se již 2x vyběhnout, ale mám pocit, že mě v lese předjížejí i maminky s kočárky. Potím se a pro jistotu mám teplejší vrstvu, aby rameno neprochladlo. Jsem zpátky na nule. Pokud to půjde, pojmu pár podzimních českých maratonů jako výběh 30+ a o nějakou rychlost se pokusím asi až příští rok.

Když jsem neběhal, nevadilo mi to, ale pohyb mi chyběl. Mám teď dobrý pocit, že se můžu aspoň ploužit. Počasí je pro mě ideální. Ráno také nemusím chodit po doktorech a můžu dělat dětský doprovod do školy. Indispozice měla i své výhody. Pokud jsem nebyl zkroucen bolestí, tak jsem skoro každý den večer dětem četl. Místo maratonu jsme byl s celou rodinou v muzeu kočárů. Jinak jsem se konečně dostal k Bratrům Karamazovým od Dostojevského a pustil se i do Pikniku u cesty od bratrů Strugackých (ano, je to volná předloha pro Tarkovského Stalkera). Sedmého Harryho Pottera dál nechávám odloženého na disku, snad časem.

Nový školní rok, Kafkův Zámek a zmatená lesní včela

Letošní začátek školního roku se významně zapsal i do naší rodinné kroniky. Nejstarší potomek poprvé zasedl do školních škamen a já se té ceremonie také zúčastnil jako člen doprovodného teamu. Oni vlastně zasedli naši potomci dva, mladší ovšem jen jako host. Naše 2,5 letá společenská hvězda, všemi neznalými považovaná za roztomilou, zapůsobila i na učitelku a byla posazena na nezaplněné místo vedle plačící osamocené dívenky. Občas na sebe pak strhávala pozornost nevtíravými gagy - vyhrnula se například při zaslechnutí svého jména, při rozdávání školních pomůcek, dřív než bylo vysloveno i příjmení stejnojmenné školačky. Naše děti asi podědily rodičovskou lásku k divadlu, ovšem náš zájem o divadelní teorii a pasivní účast se nějak přetvořily do aktivní praxe.

I přes slavnostní okamžik jsem se po půl hodině začínal ve školní třídě nudit a přepadala mě ospalost. Částečně to mohlo být i další téměř probdělou nocí a občasná bolest v rameni při špatném pohybu mou pozornost také nezbystřila. Přikládal jsem to však hlavně mé přesycenosti školním prostředí. Strávil jsem kontaktem s institualizovaným vzděláváním 26 let svého života, abych dosáhl nějakého, alespoň zaznamenánihodného vzdělání a už jsem asi opravdu na toto prostředí nějak alergický.

Roli rodičovskou jsem byl vzápětí nucen změnit za roli pacientskou a vrhl se do obcházení ordinací. Kdž jsem dostal poslední informace, stala se ze mě zmatená lesní včela, přesněji spíš postava nějakého románu jednoho z mých v mládí oblíbených existencionalistů. Realita se neustále mění. Týden starý krevní test boreliózu nepotvrdil, buď je stále ještě brzo nebo jsem anomálie nebo mám úplně jiný náhodný souběh problémů kožních a silného zánětu kloubů nebo jsem si to všechno jen vsugeroval. Další kousek do prapodivné mozaiky vloží ortopéd po důkladném vyšetření, injekce, kterou jsem na ortopedii zatím dostal, mi od bolesti celkem ulevila.

O bolesti

Přišla bída na kozáka. Začal zápas, kterého jsem se nechtěl zúčastnit. Po vzájemném oťukávání jsme se do sebe pustili. Já a soupeř, který je o hodně menší, ale vytrvalý a zákeřný. Trochu jsme se seznámili, on udělal první krok, první lehkou ránu, já jí vrátil, on se naštval a já jsem na ručník.


Ano mám na mysli borelie, výzva byla typická zarudlá skvrna - erytém, odpověděl jsem návštěvou doktora a antibiotiky. Na horách mi prochladlo rameno a možná jsem v něm měl malý zánět. Nic hrozného, za normálních okolností by do týdne odezněl. Borelie našly slabé místo a zaútočili. Malé šroubovité baktérie začaly pronikat do kloubu.

Jsem zvyklý překonávat útrapy a nepohodu. Ale všeho moc škodí. Bolest se rozjížděla pomalu a kulminovala v noci. Nebylo úniku. Nebyla poloha, která by mi ulevila. Večer jsem byl ještě schopen přečíst dětem knížku na dobrou noc. Kolem půlnoci začal tvrdý boj. Bolestí jsem se potil, z bolesti mi bylo špatně. Nezabrala analgetika ani masáž. Ruku zkroucenou na hrudi. Nemohl jsem se soustředit na čtení ani sledování obrazu. Na chvíli jsem zaměstnal svůj mozek mou malou zálibou - řešením nejobtížnějších sudoku. Jakékoli myšlenkové konstrukce však byly přerušovány vystřelovanou bolestí.

Noc jsem protrpěl, ráno jsem téměř nebyl schopen se sám osprchovat a obléknout. Dobelhal jsem se do práce a datluju do klávesnice jednou rukou. Uvažuju, že pokud to takhle bude pokračovat, nechám si dát neschopenku. Tohle kolo jsem prohrál na celé čáře, ale jsem běžec na dlouhé trati :)

Stop fyzickým aktivitám

Kdo je někdy nahoře, musí být pak zase dole. Bohužel to neplatí jen o horách. Erytém se mi vrátil na nohu a přidal kolem sebe další prstencový kruh. Návštěva lékaře byla neúprosná. Mám boreliózu, pojídám antibiotika a nesmím běhat. Menší patálie, díky tomu přijdu o start na Jungfrau marathonu, propadne mi zpáteční jízdenka do Bernu a plánované zrychlení na podzimním maratonu v Benešově nebo Stromovce je ...

Zahuštěná krev z pobytu kolem 4000m začíná řídnout a mě pomalu dochází, že letní nechuť k běhání nebyla asi jen lenost. Možná, že i některá zbloudilá borelie přispěla už k větší únavě v Roháčích. Kdo by se pak netrápil při 24h v Kladně. Při aklimatizaci v horách mě bylo divné, že mi letos trvá o něco déle. Bolesti kloubů jsem připisoval na nohách dlouhému běhu a u zápěstí a ramane promrznutí. Jedna nevýznamná diagnóza a stává se ze mě hypochondr :)

Tímto se na pár týdnů loučím, ale až budu moci, tak se vrátím. Já se nevzdávám, nejenom v běhu ;)

Plány a cíle v roce 2007 II.

Naposledy jsem bilancoval v dubnu po Mělnickém maratonu. Jarní sezónu jsem dokončil víceméně podle plánu. V létě jsem jako každý rok přešel od běhání k chůzi. Předsevzatých výsledků jsem většinou nedosáhl, ale jakési zlepšení od loňska tu je. Akcí, o kterých jsem uvažoval, jsem se zúčastnil a přidal pár navíc. Něco jsem i uplaval, ale to nestojí za řeč.

Co mám od dubna za sebou:

V noci podél Vltavy	Mělník - Praha	chůze	78km
Prodloužený víkend s rodinou	Andrlův Chlumu	chůze	69km
Běh Javorkou	6km	běh	0:24:11
PIM	maraton	běh	3:36:29
Turistický pochod s rodinou	Prčice	chůze	26km
Celní půlmaraton	půlmaraton	běh	1:30:00
Sri Chinmoy Self-transcendence race	100km + 12h	běh	10:35:43 + 115km
Jirkovský Crossmarathon	maraton	běh	3:40:19
Přímořská turistika s rodinou	Bulharsko	chůze	59km
Přímořské pobíhání	Bulharsko	běh	91km
Víkend s rodinou - outdoor a lezení po skalách	Kokořínsko	chůze	30km
Praha - Říp - Sněžka - Pec pod Sněžkou	4,5 dne	chůze	250km

Co plánuji:
24h přechod Roháčů, Západních Tater a Červených vrchů
Turistický týden s rodinou
Sri Chinmoy Self-transcendence race, 24h běh, Kladno
Lezení ve Walliských Alpách
Jungfrau Marathon
Monacký maraton, Slatiňany
Benešovský maraton Pojizeřím, Benešov u Semil
Pražský maraton, Praha - Stromovka
Horolezecký krosmaraton, Česká Lípa
Porubský dvojmaraton, Ostrava
Pražská stovka

Plán je zatím předběžný, ale pokud budu zdráv a nepřijde mi do termínů akcí něco důležitějšího, tak se pokusím ho dodržet.

Čas běhu a čas odpočinku

Prodloužený víkend měl být ve znamení odpočinku, s rodinou jsem ho strávil na Andrlově chlumu v Podorlicku. Běhal jsem minimálně, trochu plaval a hlavně chodil.

Půldenní pomalé výlety s dětmi zas tak odpočinkové nebyly. Všechny nás zmáhaly změny teplot, pryvy větru a obbčasný déšť. Při dvou návštěvách slaného bazénu v Ústí jsem se na pár set metrů kraulem od dětí utrhl, ale většinu času jsem strávil vybíháním schodů na tobogan s dětským závažím v náručí.

Pěší výlet z České Třebové přes Kozlovský kopec jsem zařadil na neděli, aby si děti užily dopoledne trochu běhu. Při Běhu Javorkou měla naše rodina jednu z nejpočetnějších účastí a získali jsme i cenu za nejmladšího účastníka :). Já si volně odkroužil svůj zatím nejkratší závod (6km). Mrzí mě jen, že jsem o pár sekund neudržel tempo 4:00/km. Pro mě na běh příjemné počasí, zajímavá trať a mírně náročný profil.



Hlavní událostí, která se týká mého sportovního pohybu, byl o tomto víkendu nakonec upgrade dlouhotraťových bot. Staré NB M718NV (384g) pomalu dosluhují a tak jsem u stánku v Javorce dal na radu Pavla Baběráda a koupil si NB MR846WB (360g). PIM v nich ještě nepoběžím, ale pro 12h je pořádně vyšlápnu.

Když ...

Nedojímá mě každá rozkvetlá květina. Neprožívám každý svůj krok. Nejsem nadšen z amatérských výplodů marketingově neodbytně vnucovaných, které se dokaží trapně sebechválit. Myslím si, že když někomu pomůžu, nemusím se tím chlubit. Nepoloží mě neúspěch. Mám stejný respekt k začátečníkovi a amatérovi, jako k světovému rekordmanovi a profesionálovi.


Nejdu s davem: neskáču na náměstích, nekouřím, nejsem ateista, peníze nejsou pro mě modla, vážím si vzdělání, nechci mít mobil, nechci mít samohyb se spalovacím motorem, používám z hi-tech technologií, jen to co považuji za užitečné. Rodina a děti jsou pro mě víc, než komfort a pohodlí.

Běžecký trénink si vymýšlím sám, neběhám úseky, neměřím si tepovou frekvenci, neběhám se sluchátky a GPS, nekupuji si většinovou a všemi chválenou obuv, je mi jedno jakou značku má mé oblečení. Neběhám kratší závody, abych se zlepšil v delších. Běhám některé maratony týden či 14 dní po sobě, ale jiné klidně vynechám.

Mám však s mnoha lidmi na celém světě rád jednu báseň: If od Josepha Rudyarda Kiplinga.

PÍSEŇ MUŽŮ
Rudyard Kipling
K D Y Ž ...
(překlad Otakar Fischer)

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,

když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,

když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,

když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem ač druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,

když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!

Plány a cíle v roce 2007

Půlku jarní běžecké sezóny v roce 2007 mám za sebou. Ujasnil jsem si několik poznatků a priorit:
- oravdu neumím běhat v teple
- regenerace po pomalé 6h je delší než po rychlejším maratonu
- nebaví mě běhat závody 10km a půlaratony, když už je poběžím, tak jen ve všední den
- spokojenost s vlastním výkonem při závodu a maratonu zvlášť je jen z menší části závislá na výsledném čase
- trénink je nejzajímavější, když si ho vymyslím sám
- chůze v přírodě a lezení po horách budou mému srdci vždy bližší než běh

Co jsem letos zatím absolvoval:
S čím jsem spokojen:
Memoriál Františka Ohery 3:08:39
Zimní přejezd Krkonoš na běžkách
6h Indoor v Brně 69559m
Mělnický maraton míru 3:18:13

S čím až tak spokojen nejsem:
Kbelská desítka 0:40:06
Hervis 1/2 maraton 1:31:50
Českolipský maraton 3:12:17

Co plánuji:
Noční pochod Povltavím
PIM (plán 3:07)
Celní půlmaraton v Praze (plán 1:29)
12h ve Stromovce (plán 120km)
Jirkovský Crossmarathon
Pěšky z Řípu na Sněžku
Zátěžový víkend - 24h nonstop lezení-chůze-běh na horách
Walliské Alpy - aklimatizace + Taschhorn + když vyjde čas Nordend
Jungfrau-marathon
Všechny ostatní víkendy a dovolená - rodina :-)

Další plán si stanovím na podzim.

Začátek

Budu sem psát krátké poznámky o chůzi, běhání, závodech a outdoorových akcích.