úterý 24. července 2007

I přes 60 hodin se dá vydržet téměř bez spánku

Letošní zátěžovou 24-hodinovku ve slovenských Roháčích jsme zkrátili, přesto se poněkud protáhla. Na otázku, zda je při větším počtu hodin náročnější chůze nebo běh, musím odpovědět, že lezení :) a to i ve velice jednoduchém terénu I a II stupně UIAA, zvlášť, když při únavě přehlédnete cestu po značce a občas zařadíte náročnější úsek.

Prvních 12 hodin
Jsem bez zátěže, pouze v pracovním procesu. Po práci se hyperzásobuji (lokalizace - ne nadměrnost), balím se a se spožděním vyjíždíme s kamarádem Kubou autobusem do Kraľovan.

foto www.busportal.cz


12. - 22. hodina
V autobuse sedíme na nejhorších místech - ve spodním patře u stolku zády do směru jízdy. Žádně místo na nohy a ještě spolucestující proti nám mají u nohou příruční zavazadlo. V noci je přes klimatizaci vedro a ojeví se i otravný hmyz. Nedokážu usnout. Autobus vynechává několik zastávek včetně Brna a téměř na čas jsme v Kraľovanech. Z původních 15-ti minut máme na přestup už jen 7, ale vlak do Trstené stíháme s rezervou. Pohodlně se můžeme natáhnout každý přes 3 sedadla, bohužel přistupuje opilá vzájemně komunikující parta. Senzorická ochablost způsobená alkoholem se zde projevuje především hluchotou. O spánku se mi jen zdá :) V Podbielu vystupujeme za světla, trávíme tu hodinu, pomalu se přesouváme z nádraží k "Jednotě", odkud nám jede minibus. Dorážíme do Zuberce (760m) a na rozcestí u Hut musíme pěšky, před sedmou hodinou už zažíná slunce pěkně pražit. Vypadá to, že v dolinách budou mít tropický den. I když jdeme svižně trmácíme se po silnici téměř hodinu.



22. - 34. hodina
Oficiálně zahajujeme plánovaný 24h přechod Západních Tater, čas cca 7:30, rozcestí nedaleko Hut u penziónu Horáreň Biela Skala (919m). Po cestě dobíráme plné zásoby vody (každý 4l) a nad Bielou skalou (1316m) opouštíme pásmo lesa, před Sivým vrchem (1805m) není ani kosodřevina a občas přelezeme i nějaký kámen či skalku. Klesáme do sedla Pálenice (1530m) a nabíráme výšku přes Pálenicu (1753m), Zuberec (1806m) a Brestovou (1903m). Zhoupneme se přes Parichvost (1856m) k Salatinu (2048m) a Spálené(2083m). Po ostrém sestupu na Skriniarky a výstupu na Pachoľu (2166m) mě začíná bolet kotník. Míjíme Baníkovské sedlo (2040m), kde mi kdysi vychřice roztrhala stan, leželi jsme tehdy v dešti vevnitř, vší silou drželi konstrukci a každý náraz větru nám metal vodu do tváří a na spacák. Při přelézání Baníkova (2178m), Hrubé kopy (2166m) a Trech kop (2136m) mě bolí kotník jen při sestupech, ale v Smutném sedle (1965m) už kulhám. Přes den bylo teplo, i když se občas objevily mraky. Vypil jsem skoro celou zásobu pití, včetně koly, kterou jsem měl připravenou na noc. Obcházíme Plačlive do Žiarskeho sedla (1917m), tam jsme chvíli po 16. hodině. Kuba tady čeká, seběhne kousek dolů a doplní nám vodu. Bolí mě kotník při každém pohybu, nad vrcholem Barance se vytvořil černý mrak, ve kterém hřmí (blesky nejsou vidět). Ještě v sedle začíná prudká přeháňka, ve které jsou i kroupy. Přesto se vydávám k Baranci, v Roháčích už jsem párkrát byl, ale tenhle vrchol mi chybí. musím překonat Smrek (2072m) naklesat dolů do sedla a vystoupat na nekonečný vrchol Barance (2184m). Vyčasilo se, mrak se přesunul nad Ostrý Roháč a Volovec. Po cestě kulhám, začíná na mě doléhat únava, je mi špatně a nemůžu popadnout dech. Musím zastavovat, nahoře odpočívám a doplňuji energii. Nechce se mi nic jíst, hlavně piji a nutím se do půlky pomeranče. Zpět jdu stejnou cestou do Žiarskeho sedla. Je to trochu lepší, ale dobré to není. V sedle zase odpočívám a vyrážíme na Plačlive (2125m). V 19:30 máme vrchol za sebou a pomalu sestupujeme.

foto www.westtatra.sk


34. - 42. hodina
Je mi na nic, lezu jak šnek, některé úseky hřebene obcházím po vyšlapaných cestičkách. Na vrcholu Ostrého Roháče (2088m) jsme ještě za světla, chystá se tu přespat jeden moravák. Nejsem schopen moc mluvit. Ochlazuje se a oblékáme se. Při sestupu se už v náročnějších úsecím musím chytat řetězu. Po posledním řetězu přichází tma. Ani s čelovkou nejsem schopen zaostřit na cestu, Kuba mi musí radit chyty a stupy. Po 22. hodině jsme v Jamnickém sedle. Jsem vyčerpán, je mi špatně, kulhám, ale jsem ochoten jít dál. Cestu znám a vím, že už nebude těžká. Po rozumné domluvě se však rozhodujeme skončit, protože bychom to do Tomanovského sedla z Hut za 24h stejně nestihli. Sestupujeme za tmy Jamnickou dolinou. Nekonečně se ploužíme pořád dolů, teď už bez motivace. Občas odpočíváme, ale usnout se mi nedaří. Po kamenité cestě dorážíme k Nižné lúce, kde se spojuje Jamnická s Ráčkovou dolinou do Úzké doliny. Přecházíme na asfaltovou silnici a po 3. hodině jsme u zastávky autobusu před Pribylinou.

42. - 62. hodina
V noci sedíme v přístřešku a přesto, že jsem oblečen a zabalen v ponču, klepu se zimou. Po 4. hodině svítá. Místo spánku mě občas spíš obestírá milosrdné bezvědomí. Od 6 do 8 se pokoušíme stopovat, ale nakonec jedeme autobusem v 8:15 do Liptovského Mikuláše. Doplňujeme jídlo na cestu vlakem a obědváme v 10 :) v restauraci u nádraží. Vlak má již při nástupu 15 minut zpoždění. Kupé je plné, vzduch rozpálený, postupně se zaplňuje i chodbička. Nevnímám čas, nedokážu v sedě spát, ale ani bdít. Přes hučení v hlavě zaznamenávám všechno, co se v okolí děje. Jsme v Praze s hodinovým zpožděním. Po všech nutných nezbytnostech se dostávám do postele po 23. hodině.

středa 18. července 2007

Pouť na Sněžku, tentokrát z Řípu

Vytvořil jsem si malou tradici a letos se již pošesté vydal pěšky na vrchol Sněžky. Když jsem se vydával před 6-ti lety poprvé, nevěděl jsem, že kostelík na vrcholu je kalple sv. Vavřince, nevěděl jsem nic o Tadeáši Haenkeovi a expedici Královské české společnosti nauk z roku 1786, ani o tom, že Karel Hynek Mácha putoval do Krkonoš dvakrát v letech 1833 a 1836. Nečetl jsem ani Pouť krkonošskou, matně jsem jen věděl o její existenci a o tom, že jí inspirovalo skutečné Máchovo putování. Měl jsem do té doby za sebou úspěšné výstupy na Mont Blanc, Elbrus, Matterhorn i 7-mi tisícový Pik Lenina. Absolvoval jsem dva pochody přes 100km. Pouť na Sněžku byla změna, která mě dovedla k pouti do Santiaga dlouhé skoro 900km a tak nepřímo i k běhání maratonů a ultramaratonů.


Vydal jsem se tehdy na cestu náhodou. Kamarád mi odřekl delší přípravnou akci, rodina odjela a měl jsem dovolenou. Rozhodl jsem se, že vyrazím někam do neznáma a nebudu nic plánovat. Ráno jsem vstal a napadlo mě dojít pěšky od prahu našeho bytu na nějaké významné místo, třeba na nejvyšší bod ČR. Popadl jsem pár map a vyrazil. Velkou část cesty jsem tehdy v mapách neměl, občas jsem bloudil a držel se ukazatelů na silnicích, ale celkem zdráv jsem dorazil za 3,5 dne z Prahy na Sněžku přes Čelákovice, Lysou nad Labem, Milovice, Libáň, Prachovské skály, Lomnici nad Popelkou, Jilemnici, Vrchlabí a Obří důl. Z vrcholu jsem pak ještě pokračoval kolem Bílého Labe přes Sněžné jámy k pramenům Labe a končil Labským dolem ve Špindlerově Mlýně. Spal jsem po širákem na střídačce fotbalového hřiště, u starobylých dřevěných šaten pískovcového koupaliště nebo v opuštěném parkovním altánu. Po cestě jsem občas zašel do hospůdky nebo se vykoupal. Když jsem dorazil na vrchol Sněžky, zažil jsem celkem pozitivní pocit. Od té doby se tam vracím každý rok, pěšky a po nějaké zajímavé trase.

Z 6-ti cest jsem z Prahy šel 4 krát, jednou z Koutů nad Desnou a jednou z Děčína. Sám jsem šel jen poprvé. Podruhé jsme začínali proti proudu Jizery, ale pak se trasa musela zkrátit přes Český Ráj. Potřetí nám to podél Jizery vyšlo, přes Železný Brod jsme pokračovali dál podél Kamenice a přes Hvězdu s rozhlednou Štěpánkou do Krkonoš. Počtvrté jsme šli přes vrcholy Pradědu, Králického Sněžníku a Velké Deštné. Sám jsem si pak vylezl i na Studniční a Luční horu, abych nebyl jen na nejvyšších vrcholech 3 nejvyšších pohoří ČR, ale i na 3 nejvyšších vrcholech ČR. Popáté jsme šli přes nejnižší bod ČR (za Hřenskem poblíž hraničního kamene u hladiny Labe) přes České Švýcarsko, Luž v Lužických horách, Ještěd, Jizeru a Smrk v Jizerských horách a Vysoké kolo v Krkonoších. Letos to tedy bylo přes Říp.

Den první
Ráno vyrážím pěšky do práce, mám to přes 8km a musím se často prodírat kolem kolon aut, protože jdu nejkratší cestou. Odpoledne si ještě střihnu 6km - dvakrát přes Vltavu a mezitím Stromovkou k lávce v Tróji, kde máme sraz. Odtud pak v počt dvou vyrážíme podél Vltavy. Cestu u Řeže, na rozdíl od nočního pochodu z Mělníka, nacházíme snadno a nebloudíme. První občersvení máme pod Máslovicemi na konci úzké stezky, ketrá vede u skal nad řekou. V Kralupech přecházíme Vltavu a pokračujeme Dvořákovou stezkou do Nelahozevsi. Pak se začíná stmívat. My občas méně a občas více bloudíme. trasa se mírně liší od mapy a ani s čelovkou se nám nedaří najít značku. Za mírného poprchávání dorážíme k nočnímu Řípu, lezeme přes dvě menší skalky a míjíme nádherné noční výhledy na okolní osvětlené vesnice. Po druhé hodině ranní uléháme pod převislou střechu u turistické chaty pod vrcholem.
ujito: 63km


Den druhý
Vstáváme pozdě, v noci pršelo, ale mokří téměř nejsme. Snídáme teplý koláč z nabídky občersvení v chatě. Na další cestu vyrážíme od rotundy sv. Jiří. V Krabčicích opouštíme značku. Po silnicích a polních cestách, jen podle mapy, dorážíme přes Bechlín, Benzínov a Račice do Štětí. Je celkem vedro, ale začínají se stahovat mraky. Po turistických značkách pokračujeme do Kokořínska. Ve Stračí začíná pršet a u Hada zase přestává. V Tupadlech v hospodě jíme a hasíme žízeň. Kokořínsko procházíme přes Království a zase prší. Pod horou Nedvězí bloudíme a do Dubé si zbytečně zacházíme přes Dražejov, cestu si aspoň krátíme po silnici místo po žluté. Z Dubé se pokoušíme ke Mlýnku jít kratší cestou po červené, ale myslím, že to bylo na nic. V údolí se seznamujeme s partou, která staví dětský tábor a ochotně nám radí další cestu. Míjíme Vrchovany a máme pěkný výhled po cestě k Starému Bernštejnu. K Šedině dorážíme již za tmy a v Uhlířově dole nacházíme pěkný velký převis, který nás ochrání před nočními průtržemi. V měkkém suchém listí spánek nemá chybu.
ujito: 45km

Den třetí
Z Uhlířova dolu začínáme Selskou roklí do Strých Splavů k Máchovu jezeru. Přes Polomené hory a Hradčanské stěny jdeme po nových značkách v bývalém vojenském prostoru. V Hradčanech krátce zastavujeme u pěkného infocentra, kde propagují místní vzácné lokality divokého vodního ptactva. U Hradčanského potoka míjíme tábory vodáků, kteří se chystají na sjezd Ploučnice. V Mimoni doplňujeme zásoby, v čínské restauraci jíme a zažíváme odchod dvou mladíků bez placení. Majitelka tropí poplach a bodří vodáci jí pomáhají "zločince" dopadnout (to měli tu drzost ještě si nechat jídlo zabalit na cestu :) ). Další cestu, vzhledem k časovému skluzu, raději volím po silnici. Je to sice míň záživné, ale kratší a rychlejší. Obcházíme Ralsko do Novin p. R. a kolem Průrvy Ploučnice (zapoměli jsme si jí pořádně prohlédnout) pokračujem do Stráže po Ralskem. U Horeckého rybníku ztrácíme značku, abychom jí zase za Hamrem našli. Přes sedlo u Děvína dorážíme do Osečné. Obdivujeme staleté Kotelské lípy a za Čertovou zdí začíná pršet. V Malém Dubu přestává a vidíme někdy i 2 duhy. Končíme za světla v Českém Dubu a procházíme zámkem (domov důchodců). Hledáme střechu nad hlavou. Místní nás posílají do hotelu, ale na nástěnce u infocentra nacházíme mapku s odkazem na levnější ubytování v sokolovně, která je hned u náměstí. Náhodou tam ten večer správce s přáteli hraje volejbal. Usínáme v suchu na pohodlných postelích. Jediná chybka byla, že ve sprše netekla teplá voda :)
ujito: 54km


Den čtvrtý
Z Českého Dubu bez problémů vyrážíme přes Vrchovinu kolem malého letiště do Hodkovic nad Mohelkou. Po cestě máme pěkné výhledy na Ještěd. Doplňujeme zásoby a pokračujeme do Záskalí a Rádla, občas ztrácíme značku a po asi 3 větších zacházkách odpočíváme na kraji Jablonce nad Nisou. Na Černou Studnici je již cesta bez problémů. Míjí nás několik velorexů (měli asi nahoře sraz) a turistický vláček.


Nejprve stoupáme na vrchol rozhledny, kde je pěkný výhled a počasí nám dnes také přeje. Pak se posilňujeme v místní restauraci. Ze Studnice klesáme (opět s menší zacházkou) k Držkovu a u Návarova přecházíme Kamenici. U zříceniny odbočujeme přes Stanový k Vysokému nad Jizerou. Po cestě máme nádherné výhledy na Krkonoše. Pokračujeme dál a za soumraku míjíme Dykovu skálu. U hradu Nístějka jsme již za tmy. Jizeru přecházíme u Maříkova a po osvětlené silnici stoupáme podél Vejpalického potoka. Končíme v budce zastávky autobusu u Zabuchu.
ujito: 57km


Den pátý
Vstáváme brzo, v noci bylo chladno a moc se na tvrdé podlaze spát nedalo. Ve Stromkovicích opouštíme silnici a stoupáme do Rezku. Odtud dolů ke Skelným Hutím a opět nahoru k Černé skále. Kolem Krausovy boudy klesáme až na hráz Labské přehrady. Vycházkovou cestou přicházíme do Špindlerova Mlýna. Přes Svatý Petr pokračujeme Starou Bucharovou cestou na Kozí hřbety. Tam odpočíváme a kocháme se výhledy.


Pod Luční horou naposledy doplňuji vodu. U Luční boudy se nezastavujeme a v závěru výstupu předbíháme davy turistů. Na Sněžce jsme před druhou hodinou.


Na vrcholu potkávám známého, se kterým jsme vyráželi ke Sněžce z Pradědu (tehdy mu to nevyšlo), letos šel s partou kamarádů z Hřenska, jako já loni, ale trochu jinou cestou. Z vrcholu jsme jen seběhli do Pece a v 16:00 jsme již vyjížděli autobusem.
ujito: 31km

Konec dobrý, všechno dobré. Po cestě domů řidič s naším autobusem boural a přes půl hodiny jsme čekali, než se to vyřeší :)
Celkem ujito: 250km

úterý 17. července 2007

Plány a cíle v roce 2007 II.

Naposledy jsem bilancoval v dubnu po Mělnickém maratonu. Jarní sezónu jsem dokončil víceméně podle plánu. V létě jsem jako každý rok přešel od běhání k chůzi. Předsevzatých výsledků jsem většinou nedosáhl, ale jakési zlepšení od loňska tu je. Akcí, o kterých jsem uvažoval, jsem se zúčastnil a přidal pár navíc. Něco jsem i uplaval, ale to nestojí za řeč.

Co mám od dubna za sebou:
V noci podél Vltavy Mělník - Praha chůze
78km
Prodloužený víkend s rodinou Andrlův Chlumu chůze
69km
Běh Javorkou 6km běh
0:24:11
PIM maraton běh
3:36:29
Turistický pochod s rodinou Prčice chůze
26km
Celní půlmaraton půlmaraton běh
1:30:00
Sri Chinmoy Self-transcendence race 100km + 12h běh
10:35:43 + 115km
Jirkovský Crossmarathon maraton běh
3:40:19
Přímořská turistika s rodinou Bulharsko chůze
59km
Přímořské pobíhání Bulharsko běh
91km
Víkend s rodinou - outdoor a lezení po skalách Kokořínsko chůze
30km
Praha - Říp - Sněžka - Pec pod Sněžkou 4,5 dne chůze
250km

Co plánuji:
24h přechod Roháčů, Západních Tater a Červených vrchů
Turistický týden s rodinou
Sri Chinmoy Self-transcendence race, 24h běh, Kladno
Lezení ve Walliských Alpách
Jungfrau Marathon
Monacký maraton, Slatiňany
Benešovský maraton Pojizeřím, Benešov u Semil
Pražský maraton, Praha - Stromovka
Horolezecký krosmaraton, Česká Lípa
Porubský dvojmaraton, Ostrava
Pražská stovka

Plán je zatím předběžný, ale pokud budu zdráv a nepřijde mi do termínů akcí něco důležitějšího, tak se pokusím ho dodržet.