Jak si užít maraton ve vedru

Považuji trať crossmarathonu v Jirkově za jednu z nejhezčích u nás v republice. Trochu mohou kazit dojem počáteční výhledy směrem na hnědouhelné doly a elektrárny, ale naštěstí se brzy ztratí a běžec, až popadne trochu dechu po výběhu, se může jen kochat táhlými zelenými hřebeny a hřebínky Krušných hor.

Nenechal jsem si tenhle maraton ujít ani letos, přestože se nabízelo několik důvodů, proč neběžet. Trať je poměrně náročná - 765 m převýšení, týden po 12h objektivně nelze zregenerovat a na tuto sobotu byla velmi teplá předpověď počasí. Na druhou stranu, souhrn jednotlivých důvodů proti může být významný důvod pro :)

Profil trati si sám říká o "negative split", většina stoupání je v první části a v závěru se klesá. Běžel jsem jen podle pocitů a začal opravdu pomalu. Předpověď nelhala a teplota se vyšplhala ke 30°C. Pití jsem si nesl s sebou a pil jsem i na všech občerstvovacích a osvěźovacích zastaveních. První půlka největšího stoupání je naštěstí ve stínu stromů, tam se mi podařilo rozhýbat ztuhlé nohy a pak jsem jen předbíhal. Dařilo se mi pozvolna zrychlovat i na otevřených cestách před závěrem stoupání, kde se vzduch nehýbal. Pak v nejvyšších partiích větřík už trochu chladil a v závěrečném seběhu se objevilo i pár mraků. Kdybych ke konci necítil svaly ve stehnech, tak bych mohl zrychlit víc.

Maraton jsem si užil a jsem spokojený. Čas je sice horší než na protrápeném PIMu, ale oproti loňsku jsem se v Jirkově zlepśil o 7 minut - 3:40 letos stačilo na 11. místo a 7. v kategorii. Pro přehled jsem si občas zmáčkl stopky, přibližná tempa jsem měl - 1.-14.km: 5:48/km; 14.-20.km: 5:37/km; 20.-29.km: 5:08/km; 29.-42.km: 4:29/km.

Teď si dávám s běháním pauzu. Letím se zregenerovat k moři. Další maraton běźim v září. Běžecký závodní půst asi přeruším jen jednou v srpnu - láká mě 24h běh v Kladně.