pondělí 4. června 2007

Ambivalentní půlden

Sobotní půlden ve Stromovce ve mě zanechal rozporuplné pocity, ale s postupem času převládají ty pozitivní, které si chci uložit i do svých vzpomínek.

foto ultrabeh.sk

12 hodin od 7:00 ráno jsem většinou běžel. Bohužel občas nad mým tělem převzala vládu neznámá síla a zastavila mě. Zastavování nebylo spojeno s únavou nebo vyčerpáním, nechytaly mě křeče do svalů, neztrácel jsem motivaci - přepadla mě obyčejná nevolnost, přesněji neobyčejně velká.

Prvních 20 km jsem v plánovaném tempu 5:30/km strávil v příjemném rozhovoru s Bohušem z Olomouce, má za sebou přes 80. maratonů a řadu ultrazávodů, včetně 48h v Brně. Na jedné občerstvovací zastávce jsme se rozdělili, já mírně zrychlil a stihl maraton do 3:45 (cca 3:44:42). Pak jsem pro jistotu zvolnil a 50km měl kolem 4:31 a necelých 65km za 6h. Pořád jsem se cítil dobře, teplota se mírně zvyšovala, bylo pod mrakem a jen jsem cítil, že i když běžím pomalu, začínám se přehřívat.

Někdy v té době jsem se musel dopustit fatální stravovací chyby, pil jsem pravidelně a málo: vodu a černý čaj, občas hlt koly, rozpuštěný hořčík a jednou jsem se napil džusu. Kolem poledne jsem začal i jíst, banány, hroznový cukr a meloun (ten jsem většinou jen vysál a vyplivl). Začalo mi být špatně, ale pořád jsem běžel. Zkusil jsem těstoviny a pivo, snědl jsem jedno sousto a vypil hlt a dál neriskoval. Abych získal zpět pohodu běhu, zkusil jsem všechno. Máčel jsem se houbou, převlékl jsem se celý do suchého, vzal si lehčí boty, kšilt proti slunci a černé brýle. Bylo mi hůř a hůř, všichni mě předbíhali a bylo mi to jedno - sice jsem pořád běžel, ale rychlí chodci mě předcházeli. Dorazil jsem na občerstvovací stanici, jako stébla trávy jsem se chytil žaludečního čaje, donutil jsem se ho vypít a to byl pomyslný poslední hřebíček do mé rakve - nestačil jsem ani doběhnout na WC. Vyprázdnění žaludku mi nepomohlo, motal jsem se ze strany na stranu, nemohl jsem běžet, nemohl jsem jít. Odploužil jsem jedno kolo a musel jsem si lehnout na lavičku, pozoroval jsem mraky a bylo mi všechno jedno. Nevěděl jsem kolik jsem uběhl hodin. Měl jsem pocit, že jsem se beznadějně propadl na poslední místo. Věděl jsem, že plánovaných 120km je už dávno v prachu a jen jsem si představoval, že pokud se někdy zvednu, budu se snažit dopajdat aspoň těch 100km. Trochu jsem se otřepal, ale běh pořád za nic nestál. Pokud jsem měl sílu, pokusil jsem se povzbudit spoluběžce a s někým jsem i prohodil nějaké slovo. Náhodou jsem odkroužil jedno kolo i s Markem z Herbalifu, v půlce měl možná větší problémy než já, chytly ho křeče a musel se nechat masírovat. Na občerstvovačce mi věnoval nějaký zklidňující koncentrát do vody (tuším, že z aloe vera), vypil jsem ho a asi mi pomohl - tímto ještě jednou děkuji za nezištnou pomoc. Dobře mi nebylo, ale ohnutý a zkroucený jako paragraf jsem se mohl trochu rozběhnout.

Někdy v té době jsem zdolal 100km/10:35:43. Začal jsem zase vnímat okolí, spoluběžce, 6-ti hodinovkáře, fandy. Miloš Škorpil mě nutil se narovnat, nepokoušel jsem se mu vysvětlit, že v jiné poloze se nedokážu pohybovat. Objevila se a začla povzbuzovat rodina. Ochladilo se. Zkusil jsem se narovnat a šlo to. Zkusil jsem zrychlit a teké to šlo. Bylo mi pořád špatně, ale už mě to nebrzdilo. Začal jsem závodit sám se sebou a uvěřil, že uběhnu i těch 110km. Poslední metry jsem měl dost sil zavěsit se za jednoho finišujícího běžce 6h, který si myslel, že ho chci připravit o lepší místo :)

Výsledek souboje duševní vůle vs. fyzická slabost: nerozhodně, i když vůle podala lepší sportovní výkon :)). Jinak nejlepší stovkaři milosrdně po 100km odstoupili a nechali nám 12-ti hodinovkářům lepší umístění :D. Můj výkon něco přes 115km zaostal za mým plánem 5 km, ale nemůžu být nespokojen. Vítězi jsou všichni kdo doběhli, všem gratuluji a bylo mi ctí s vámi běžet!

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Mounte,to je obdivuhodný výkon,12h běhu,mě stačila půlka.Přičítáš Tvé žaludeční problémy nevhodné stravě? Jedl si něco neobvyklého,co běžně nejíš?
Ještě by mě zajímalo Tvé srovnání psychické náročnosti běhu ve Stromovce a pavilonu Z.
Snad nejsem příliš zvědavý. :-)

Anonymní řekl(a)...

Mounte, jsi bojovník! Hlava to zvládla dobře, je skvělé žes to nevzdal. Za chvilku nebudeš v Čechách potřebovat auto :-)
Off

Anonymní řekl(a)...

Gratuluji, takhle se překonat, to je síla ! Jak píše Ofelie, hlava zvítězila !
Já si dost dobře takovou štreku nedokážu představit, pro mě začíná ultramaraton na 22.km...

Mount řekl(a)...

milan: Dík. Normálně nedokážu při běhu jíst ani pít, při pomalém běhu se pomalu učím pít. Moc jsem nejedl, ale hlad jsem neměl. Zato jsem měl pořád žízeň (nejvíc asi po 8-mi hodinách), tak jsem si jenom vyplachoval pusu a stejně jsem toho asi vypil moc.

K pavilonu Z a Stromovce. Oboje má své plus, ale ve Stromovce je příroda :)

ofelie: Taky dík. Hlava měla předejít chybám, pak musela jen napravovat co natropila :) S tím autem bych byl rád, bohužel to doma dopadá přesně opačně.

hejkal: Dík za gratulaci. Já teď získal o běhu na 12h taky jen takovou vzdálenou mlhavou představu :)

Anonymní řekl(a)...

To, co píšeš, je přesně ultramaraton. Alespoň tak, jak jsem to stihl poznat jako doprovod na několika ultra. Chvíli seš nahoře a pak zase na úplném dně, potom se znovu zvedneš... A čím je ultra delší, tím víc vrcholů a propadů tahle sinusoida má. Každopádně máš můj nezměrný obdiv, protože 115km je na někoho, kdo s ultra začíná, neskutečný výkon. Navíc jsem si tě prohlédl hned po doběhu a připadal's mi celkem svěží. Takže ještě jeden hlubokosklon.

PetrS řekl(a)...

Když jsem četl o pivu, mrzí mě, že Ti má zkušenost byla k ničemu. Obdivuji Tě jak se dokázal zvednout. Běžet ještě hodinku předběhl bys nejen mě, ale i Dostálka. Těším se na to Tvé "dáme spolu 120".

Mount řekl(a)...

koyama: Musím to vychytat, aby propady nebyly tak hluboké. Ke konci jsem se zvedl, ale v průběhu 2. 1/2 na mě nebyl hezký pohled.
A dík za uznání.

PetrS: Mě by v té době nepomohlo asi nic a přiznávám, že jsem to vyzkoušel po tvé zmínce. A přitom těstoviny i pivo bych si na nějaké své 24h rád a bez problémů dal.

Po prvních zkušenostech vychytáme mouchy, příště se víc vzájemně podpoříme a 120 by nám tam oběma mohlo padnout.