Návrat

Tak jsem zpět, doktoři tvrdí, že už mi nic není a já se rozhodl jim věřit. Přestože mi byla diagnostikována borelióza, krevní testy ji nepotvrdily. 10 dní jsem do sebe ládoval antibiotika. Pokud ve mně bloudily nějaké jiné bakterie, doufám že pomřely. Zároveň jsem si doléčil zánět ramenního kloubu, který mi dal docela zabrat. Pořád o něm vím, ale dá se s tím už i běhat.

Na podzim mělo pro mě nastat nejlepší běžecké období. Jungfrau marathon mě měl nakopnout do dalšího silového tréninku kopců, po kterém jsem chtěl mírně zrychlit na Benešovském maratonu. O hrubém rozvržení své podzimní běžecké zátěže jsem přemýšlel i na horách v hluchých dnech za větru, mlhy a sněžení, když jsem byl přes den nuceně zavrtán ve spacáku.

Teď je všechno pryč, vleklé problémy mě srazily dolů. K optimální váze, kterou jsem měl po horách, jsem nabral 5 kg. Je ze mě mátoha. Pokusil jsem se již 2x vyběhnout, ale mám pocit, že mě v lese předjížejí i maminky s kočárky. Potím se a pro jistotu mám teplejší vrstvu, aby rameno neprochladlo. Jsem zpátky na nule. Pokud to půjde, pojmu pár podzimních českých maratonů jako výběh 30+ a o nějakou rychlost se pokusím asi až příští rok.

Když jsem neběhal, nevadilo mi to, ale pohyb mi chyběl. Mám teď dobrý pocit, že se můžu aspoň ploužit. Počasí je pro mě ideální. Ráno také nemusím chodit po doktorech a můžu dělat dětský doprovod do školy. Indispozice měla i své výhody. Pokud jsem nebyl zkroucen bolestí, tak jsem skoro každý den večer dětem četl. Místo maratonu jsme byl s celou rodinou v muzeu kočárů. Jinak jsem se konečně dostal k Bratrům Karamazovým od Dostojevského a pustil se i do Pikniku u cesty od bratrů Strugackých (ano, je to volná předloha pro Tarkovského Stalkera). Sedmého Harryho Pottera dál nechávám odloženého na disku, snad časem.