Jsem zanícený běžec

Konečně se pomalu začínám rozběhávat. Moc rychle mi to nejde, ale už pravidelně zařazuji kopce a mám při běhu dobrý pocit. Bohužel mě pořád něco brání v tréninku, práce v čase a doktoři v nasazení. V průměru běhám kolem 12-13km/den a průměrné tempo i s kopci kolem 5:45/km. Přes 20 km jsem běžel jen jednou a druhá desítka se mi běžela lépe než první. V sobotu mám v plánu trochu delší výběh ve Slatiňanech, přesněji: jsem přihlášen na první ročník Monackého maratonu :) Zkusím běžet trochu rychleji. Náročnější terén, než mé tréninkové trasy, by to být neměl.

Nepatřím mezi nekritické obdivovatele běhu, jsou pohybové aktivity mému srdci bližší, ale když už něco dělám, snažím se to dělat pořádně. Jsem teď prostě zanícený běžec, bohužel nejen nasazením.



Kontrolní návštěva ortopéda odhalila, že zánět v rameni je nedoléčený. Jen jsem se v ordinaci zmínil o doznívajícím nepříjemném pocitu v okolí kloubu, doktor mi nasadil zápasnický chvat a já zaslzel bolestí. Pak se zeptal jestli nemám něco proti obstřiku a já jeho otázku pochopil, až když se jehla dostala mezi kosti, zřejmě do centra zánětu. Na mou otázku, zda je v pořádku, že mě to tak silně bolí, jsem byl ujištěn, že bude ještě víc. Poté mi doktor zakázal na 2 dny volejbal (který jsem nehrál 10 let). Než jsem se stačil něco zeptat, dodal že nesmím hrát ani squash (který jsem nehrál nikdy). Přestože se mi motala hlava, pokusil jsem se smlouvat prohlášením, že jen běhám. Tónem jsem dával najevo, že běh je jen o trochu náročnější sport, než vycházková chůze, hraní kuliček nebo šachy. Doktor se zamyslel, pantomimicky předvel práci rukou při běhu, znovu se zamyslel a řekl, ať to tedy zkusím, že uvidím.

Běh po obstřiku jsem už dvakrát vyzkoušel, loket jedné ruky mám téměř přitisknutý k tělu a koordinace nic moc. Musel jsem běžet pomaleji, špatně se mi přeskakovaly louže a vybíhaly kopce. Bylo to ale lepší, než nic. Snad se to časem srovná. Běhám navlečen jak v zimě. Rameno si hýčkám, ale abych zase přestal běhat, mě zatím nedonutí :)