Běhání na půl plynu

Pořád mě při běhání něco brzdí. Nemohu běhat rychle, ani objemy, jak bych chtěl. Nejvíc mi asi vadí stálá mírná bolest v rameni, která se délkou i rychlostí zvětšuje. Když jsem byl na dalším obstřiku, zas se mi dělaly bolestí mžitky před očima. Ortopéd mi taky vysvětlil, že bolest je spojena víc s námahou (i když jen malou), než s chladem.

Moc se mi teď běhat nechce. Mám i víc práce a některé dny vynechávám běh úplně. Chybí mi motivace a radost z pohybu. Mám pořád pár kilo navíc. Běhám, protože mohu a vím, že kdybych nemohl vůbec, bylo bych na tom hůř. Jsem také přesvědčen, že není umění běhat, když se daří, běžec se zlepšuje a padají osobní rekordy.

Moc mě nebere, ani světové dění kolem běhání. Do letošní pochmurně podzimní nálady zapadl i fakt, že pár hodin po světovém maratonském rekordu v Berlíně, zemřela na rakovinu sestřenice mé ženy, která byla naše vrstevnice a měla syna ve věku našich dětí ...

foto Jarda
O posledním víkendu jsem se zajel mrknout do Benešova u Semil, bylo ideální běžecké počasí a já sledoval, jako pohyblivý pozorovatel, jak při Benešovském maratónu Pojizeřím padal jeden osobní rekord za druhým. Měl jsem z toho radost a ještě jednou všem gratuluju. Mně osobně nevyšel ani plán tréninkově odběhnout maratonskou trať za 3:15. Při běhu jsem byl unavený, i když jsem začal velmi pomalu. Po 10-ti km jsem věděl, že v druhé půlce nezrychlím. Do cíle jsem se pomalu doploužil v čase 3:29:42. Po doběhu jsem ani unavený nebyl a další dny jsem nijak výrazně regenerovat nepotřeboval.

Naberu trochu sil a o mírně rychlejší čas se pokusím ve Stromovce. Žádná sláva to ale nebude. Plány se odkládají na příští rok :)