Pouť na Sněžku, tentokrát z Řípu

Vytvořil jsem si malou tradici a letos se již pošesté vydal pěšky na vrchol Sněžky. Když jsem se vydával před 6-ti lety poprvé, nevěděl jsem, že kostelík na vrcholu je kalple sv. Vavřince, nevěděl jsem nic o Tadeáši Haenkeovi a expedici Královské české společnosti nauk z roku 1786, ani o tom, že Karel Hynek Mácha putoval do Krkonoš dvakrát v letech 1833 a 1836. Nečetl jsem ani Pouť krkonošskou, matně jsem jen věděl o její existenci a o tom, že jí inspirovalo skutečné Máchovo putování. Měl jsem do té doby za sebou úspěšné výstupy na Mont Blanc, Elbrus, Matterhorn i 7-mi tisícový Pik Lenina. Absolvoval jsem dva pochody přes 100km. Pouť na Sněžku byla změna, která mě dovedla k pouti do Santiaga dlouhé skoro 900km a tak nepřímo i k běhání maratonů a ultramaratonů.


Vydal jsem se tehdy na cestu náhodou. Kamarád mi odřekl delší přípravnou akci, rodina odjela a měl jsem dovolenou. Rozhodl jsem se, že vyrazím někam do neznáma a nebudu nic plánovat. Ráno jsem vstal a napadlo mě dojít pěšky od prahu našeho bytu na nějaké významné místo, třeba na nejvyšší bod ČR. Popadl jsem pár map a vyrazil. Velkou část cesty jsem tehdy v mapách neměl, občas jsem bloudil a držel se ukazatelů na silnicích, ale celkem zdráv jsem dorazil za 3,5 dne z Prahy na Sněžku přes Čelákovice, Lysou nad Labem, Milovice, Libáň, Prachovské skály, Lomnici nad Popelkou, Jilemnici, Vrchlabí a Obří důl. Z vrcholu jsem pak ještě pokračoval kolem Bílého Labe přes Sněžné jámy k pramenům Labe a končil Labským dolem ve Špindlerově Mlýně. Spal jsem po širákem na střídačce fotbalového hřiště, u starobylých dřevěných šaten pískovcového koupaliště nebo v opuštěném parkovním altánu. Po cestě jsem občas zašel do hospůdky nebo se vykoupal. Když jsem dorazil na vrchol Sněžky, zažil jsem celkem pozitivní pocit. Od té doby se tam vracím každý rok, pěšky a po nějaké zajímavé trase.

Z 6-ti cest jsem z Prahy šel 4 krát, jednou z Koutů nad Desnou a jednou z Děčína. Sám jsem šel jen poprvé. Podruhé jsme začínali proti proudu Jizery, ale pak se trasa musela zkrátit přes Český Ráj. Potřetí nám to podél Jizery vyšlo, přes Železný Brod jsme pokračovali dál podél Kamenice a přes Hvězdu s rozhlednou Štěpánkou do Krkonoš. Počtvrté jsme šli přes vrcholy Pradědu, Králického Sněžníku a Velké Deštné. Sám jsem si pak vylezl i na Studniční a Luční horu, abych nebyl jen na nejvyšších vrcholech 3 nejvyšších pohoří ČR, ale i na 3 nejvyšších vrcholech ČR. Popáté jsme šli přes nejnižší bod ČR (za Hřenskem poblíž hraničního kamene u hladiny Labe) přes České Švýcarsko, Luž v Lužických horách, Ještěd, Jizeru a Smrk v Jizerských horách a Vysoké kolo v Krkonoších. Letos to tedy bylo přes Říp.

Den první
Ráno vyrážím pěšky do práce, mám to přes 8km a musím se často prodírat kolem kolon aut, protože jdu nejkratší cestou. Odpoledne si ještě střihnu 6km - dvakrát přes Vltavu a mezitím Stromovkou k lávce v Tróji, kde máme sraz. Odtud pak v počt dvou vyrážíme podél Vltavy. Cestu u Řeže, na rozdíl od nočního pochodu z Mělníka, nacházíme snadno a nebloudíme. První občersvení máme pod Máslovicemi na konci úzké stezky, ketrá vede u skal nad řekou. V Kralupech přecházíme Vltavu a pokračujeme Dvořákovou stezkou do Nelahozevsi. Pak se začíná stmívat. My občas méně a občas více bloudíme. trasa se mírně liší od mapy a ani s čelovkou se nám nedaří najít značku. Za mírného poprchávání dorážíme k nočnímu Řípu, lezeme přes dvě menší skalky a míjíme nádherné noční výhledy na okolní osvětlené vesnice. Po druhé hodině ranní uléháme pod převislou střechu u turistické chaty pod vrcholem.
ujito: 63km


Den druhý
Vstáváme pozdě, v noci pršelo, ale mokří téměř nejsme. Snídáme teplý koláč z nabídky občersvení v chatě. Na další cestu vyrážíme od rotundy sv. Jiří. V Krabčicích opouštíme značku. Po silnicích a polních cestách, jen podle mapy, dorážíme přes Bechlín, Benzínov a Račice do Štětí. Je celkem vedro, ale začínají se stahovat mraky. Po turistických značkách pokračujeme do Kokořínska. Ve Stračí začíná pršet a u Hada zase přestává. V Tupadlech v hospodě jíme a hasíme žízeň. Kokořínsko procházíme přes Království a zase prší. Pod horou Nedvězí bloudíme a do Dubé si zbytečně zacházíme přes Dražejov, cestu si aspoň krátíme po silnici místo po žluté. Z Dubé se pokoušíme ke Mlýnku jít kratší cestou po červené, ale myslím, že to bylo na nic. V údolí se seznamujeme s partou, která staví dětský tábor a ochotně nám radí další cestu. Míjíme Vrchovany a máme pěkný výhled po cestě k Starému Bernštejnu. K Šedině dorážíme již za tmy a v Uhlířově dole nacházíme pěkný velký převis, který nás ochrání před nočními průtržemi. V měkkém suchém listí spánek nemá chybu.
ujito: 45km

Den třetí
Z Uhlířova dolu začínáme Selskou roklí do Strých Splavů k Máchovu jezeru. Přes Polomené hory a Hradčanské stěny jdeme po nových značkách v bývalém vojenském prostoru. V Hradčanech krátce zastavujeme u pěkného infocentra, kde propagují místní vzácné lokality divokého vodního ptactva. U Hradčanského potoka míjíme tábory vodáků, kteří se chystají na sjezd Ploučnice. V Mimoni doplňujeme zásoby, v čínské restauraci jíme a zažíváme odchod dvou mladíků bez placení. Majitelka tropí poplach a bodří vodáci jí pomáhají "zločince" dopadnout (to měli tu drzost ještě si nechat jídlo zabalit na cestu :) ). Další cestu, vzhledem k časovému skluzu, raději volím po silnici. Je to sice míň záživné, ale kratší a rychlejší. Obcházíme Ralsko do Novin p. R. a kolem Průrvy Ploučnice (zapoměli jsme si jí pořádně prohlédnout) pokračujem do Stráže po Ralskem. U Horeckého rybníku ztrácíme značku, abychom jí zase za Hamrem našli. Přes sedlo u Děvína dorážíme do Osečné. Obdivujeme staleté Kotelské lípy a za Čertovou zdí začíná pršet. V Malém Dubu přestává a vidíme někdy i 2 duhy. Končíme za světla v Českém Dubu a procházíme zámkem (domov důchodců). Hledáme střechu nad hlavou. Místní nás posílají do hotelu, ale na nástěnce u infocentra nacházíme mapku s odkazem na levnější ubytování v sokolovně, která je hned u náměstí. Náhodou tam ten večer správce s přáteli hraje volejbal. Usínáme v suchu na pohodlných postelích. Jediná chybka byla, že ve sprše netekla teplá voda :)
ujito: 54km


Den čtvrtý
Z Českého Dubu bez problémů vyrážíme přes Vrchovinu kolem malého letiště do Hodkovic nad Mohelkou. Po cestě máme pěkné výhledy na Ještěd. Doplňujeme zásoby a pokračujeme do Záskalí a Rádla, občas ztrácíme značku a po asi 3 větších zacházkách odpočíváme na kraji Jablonce nad Nisou. Na Černou Studnici je již cesta bez problémů. Míjí nás několik velorexů (měli asi nahoře sraz) a turistický vláček.


Nejprve stoupáme na vrchol rozhledny, kde je pěkný výhled a počasí nám dnes také přeje. Pak se posilňujeme v místní restauraci. Ze Studnice klesáme (opět s menší zacházkou) k Držkovu a u Návarova přecházíme Kamenici. U zříceniny odbočujeme přes Stanový k Vysokému nad Jizerou. Po cestě máme nádherné výhledy na Krkonoše. Pokračujeme dál a za soumraku míjíme Dykovu skálu. U hradu Nístějka jsme již za tmy. Jizeru přecházíme u Maříkova a po osvětlené silnici stoupáme podél Vejpalického potoka. Končíme v budce zastávky autobusu u Zabuchu.
ujito: 57km


Den pátý
Vstáváme brzo, v noci bylo chladno a moc se na tvrdé podlaze spát nedalo. Ve Stromkovicích opouštíme silnici a stoupáme do Rezku. Odtud dolů ke Skelným Hutím a opět nahoru k Černé skále. Kolem Krausovy boudy klesáme až na hráz Labské přehrady. Vycházkovou cestou přicházíme do Špindlerova Mlýna. Přes Svatý Petr pokračujeme Starou Bucharovou cestou na Kozí hřbety. Tam odpočíváme a kocháme se výhledy.


Pod Luční horou naposledy doplňuji vodu. U Luční boudy se nezastavujeme a v závěru výstupu předbíháme davy turistů. Na Sněžce jsme před druhou hodinou.


Na vrcholu potkávám známého, se kterým jsme vyráželi ke Sněžce z Pradědu (tehdy mu to nevyšlo), letos šel s partou kamarádů z Hřenska, jako já loni, ale trochu jinou cestou. Z vrcholu jsme jen seběhli do Pece a v 16:00 jsme již vyjížděli autobusem.
ujito: 31km

Konec dobrý, všechno dobré. Po cestě domů řidič s naším autobusem boural a přes půl hodiny jsme čekali, než se to vyřeší :)
Celkem ujito: 250km