Výlet do Slatiňan

V sobotu jsem se pohyboval v Monacu a jeho okolí. Nechci jednoduše vtipkovat na úkor stejnojmenného knížectví. Monaco je výletní restaurace u Slatiňan, města koní. Je tu nejen velký chov, ale v zámku i hippologické muzeum. Kdysi jsem přes Slatiňany procházel, prolézal jsem tehdy malý Kočićí hrádek, mihnul se pŕes náměstí a pokračoval kolem říčky Chrudimky do Chrudimi. Tentokrát jsem si udělal čas i na prohlídku zámeckého parku s výběhem koní Převalského, opuštěným dětským hospodáŕstvím nebo sochou Slezského norika jménem Albín Theseus, která byla předlohou koně Jana Žižky na Vítkově. Hlavní část mého krátkého pobytu jsem ale proběhal.



Po 14-ti dnech běhání od nuly jsem si do tréninku zařadil delśí výběh 30+ respektive 40+. Okolí Monaca byla nejlepší volba. Běžel jsem velmi rovnoměrný positive split od 4:30/km v úvodních 2km k 6:06/km v předposledním úseku (měřeno po 5km). Pak jsem se na 3km v kopci propadl k 6:28/km, ale průměr na posledních 5km jsem měl rychlejší. Celkově bylo tempo celkem ucházející (na dané možnosti): 5:29/km

I když to tak nevypadá, můžu říct, že mi to lítalo a byl to běh na krev. Přesněji letělo mi to po 15-ti km směrem k zemi a krve nebylo moc. Měl jsem černé brýle a mezi větvemi stromů mě oslnilo slunce. Lehce jsem škrtl podrážkou o malou muldu na jinak pŕehledné, široké a hlavně tvrdé cestě. Pokoušel jsem udržet stabilitu a podařilo se mi udélat ještě 5 kroků. Přitom jsem se pomalu, ale nezadržitelně blížil k zemi. Měl bych klidně čas i na lehké ometení místa přistání. Dopad byl tvrdý. Odřel jsem se minimálně, reflexivně jsem většinu váhy chytil v rukách, ale léčené rameno dalo o sobě vědět. Doktor musel kus jehly v měm kloubu nechat :(. Musím mít prostě vždycky něco extra.

Můj delší výběh, včetně všech vylomenin, se odehrál v rámci 1. ročníku Monackého maratonu. 3:51:33 je můj nejhorší letošní čas v samostatném maratonu. K řadě svých nepřesvědčivých výmluv (byl to jen trénink, nemám naběháno, běhám jen 14 dní skoro od 0, nejsem ještě úplně v pořádku, spadnul jsem, ...) mohu připojit konstatování, že trať patřila k těm náročnějším, jeden 10 km okruh měl mít kolem 200 m převýšení. Cesta neustále měnila směr, sklon i povrch a na trati se nám motali vášnivý houbaři. Souhrnně můj výkon stačil na 12. místo z 35 doběhnuvších + 4. a zároveň poslední v kategorii. Počasí bylo ze začátku příjemné, později moc horké. Celkově převažuje pocit z příjemného běhu v působivě se zbarvujícím podzimním lese.