Výlet do Slatiňan

V sobotu jsem se pohyboval v Monacu a jeho okolí. Nechci jednoduše vtipkovat na úkor stejnojmenného knížectví. Monaco je výletní restaurace u Slatiňan, města koní. Je tu nejen velký chov, ale v zámku i hippologické muzeum. Kdysi jsem přes Slatiňany procházel, prolézal jsem tehdy malý Kočićí hrádek, mihnul se pŕes náměstí a pokračoval kolem říčky Chrudimky do Chrudimi. Tentokrát jsem si udělal čas i na prohlídku zámeckého parku s výběhem koní Převalského, opuštěným dětským hospodáŕstvím nebo sochou Slezského norika jménem Albín Theseus, která byla předlohou koně Jana Žižky na Vítkově. Hlavní část mého krátkého pobytu jsem ale proběhal.



Po 14-ti dnech běhání od nuly jsem si do tréninku zařadil delśí výběh 30+ respektive 40+. Okolí Monaca byla nejlepší volba. Běžel jsem velmi rovnoměrný positive split od 4:30/km v úvodních 2km k 6:06/km v předposledním úseku (měřeno po 5km). Pak jsem se na 3km v kopci propadl k 6:28/km, ale průměr na posledních 5km jsem měl rychlejší. Celkově bylo tempo celkem ucházející (na dané možnosti): 5:29/km

I když to tak nevypadá, můžu říct, že mi to lítalo a byl to běh na krev. Přesněji letělo mi to po 15-ti km směrem k zemi a krve nebylo moc. Měl jsem černé brýle a mezi větvemi stromů mě oslnilo slunce. Lehce jsem škrtl podrážkou o malou muldu na jinak pŕehledné, široké a hlavně tvrdé cestě. Pokoušel jsem udržet stabilitu a podařilo se mi udélat ještě 5 kroků. Přitom jsem se pomalu, ale nezadržitelně blížil k zemi. Měl bych klidně čas i na lehké ometení místa přistání. Dopad byl tvrdý. Odřel jsem se minimálně, reflexivně jsem většinu váhy chytil v rukách, ale léčené rameno dalo o sobě vědět. Doktor musel kus jehly v měm kloubu nechat :(. Musím mít prostě vždycky něco extra.

Můj delší výběh, včetně všech vylomenin, se odehrál v rámci 1. ročníku Monackého maratonu. 3:51:33 je můj nejhorší letošní čas v samostatném maratonu. K řadě svých nepřesvědčivých výmluv (byl to jen trénink, nemám naběháno, běhám jen 14 dní skoro od 0, nejsem ještě úplně v pořádku, spadnul jsem, ...) mohu připojit konstatování, že trať patřila k těm náročnějším, jeden 10 km okruh měl mít kolem 200 m převýšení. Cesta neustále měnila směr, sklon i povrch a na trati se nám motali vášnivý houbaři. Souhrnně můj výkon stačil na 12. místo z 35 doběhnuvších + 4. a zároveň poslední v kategorii. Počasí bylo ze začátku příjemné, později moc horké. Celkově převažuje pocit z příjemného běhu v působivě se zbarvujícím podzimním lese.

Jsem zanícený běžec

Konečně se pomalu začínám rozběhávat. Moc rychle mi to nejde, ale už pravidelně zařazuji kopce a mám při běhu dobrý pocit. Bohužel mě pořád něco brání v tréninku, práce v čase a doktoři v nasazení. V průměru běhám kolem 12-13km/den a průměrné tempo i s kopci kolem 5:45/km. Přes 20 km jsem běžel jen jednou a druhá desítka se mi běžela lépe než první. V sobotu mám v plánu trochu delší výběh ve Slatiňanech, přesněji: jsem přihlášen na první ročník Monackého maratonu :) Zkusím běžet trochu rychleji. Náročnější terén, než mé tréninkové trasy, by to být neměl.

Nepatřím mezi nekritické obdivovatele běhu, jsou pohybové aktivity mému srdci bližší, ale když už něco dělám, snažím se to dělat pořádně. Jsem teď prostě zanícený běžec, bohužel nejen nasazením.



Kontrolní návštěva ortopéda odhalila, že zánět v rameni je nedoléčený. Jen jsem se v ordinaci zmínil o doznívajícím nepříjemném pocitu v okolí kloubu, doktor mi nasadil zápasnický chvat a já zaslzel bolestí. Pak se zeptal jestli nemám něco proti obstřiku a já jeho otázku pochopil, až když se jehla dostala mezi kosti, zřejmě do centra zánětu. Na mou otázku, zda je v pořádku, že mě to tak silně bolí, jsem byl ujištěn, že bude ještě víc. Poté mi doktor zakázal na 2 dny volejbal (který jsem nehrál 10 let). Než jsem se stačil něco zeptat, dodal že nesmím hrát ani squash (který jsem nehrál nikdy). Přestože se mi motala hlava, pokusil jsem se smlouvat prohlášením, že jen běhám. Tónem jsem dával najevo, že běh je jen o trochu náročnější sport, než vycházková chůze, hraní kuliček nebo šachy. Doktor se zamyslel, pantomimicky předvel práci rukou při běhu, znovu se zamyslel a řekl, ať to tedy zkusím, že uvidím.

Běh po obstřiku jsem už dvakrát vyzkoušel, loket jedné ruky mám téměř přitisknutý k tělu a koordinace nic moc. Musel jsem běžet pomaleji, špatně se mi přeskakovaly louže a vybíhaly kopce. Bylo to ale lepší, než nic. Snad se to časem srovná. Běhám navlečen jak v zimě. Rameno si hýčkám, ale abych zase přestal běhat, mě zatím nedonutí :)

Návrat

Tak jsem zpět, doktoři tvrdí, že už mi nic není a já se rozhodl jim věřit. Přestože mi byla diagnostikována borelióza, krevní testy ji nepotvrdily. 10 dní jsem do sebe ládoval antibiotika. Pokud ve mně bloudily nějaké jiné bakterie, doufám že pomřely. Zároveň jsem si doléčil zánět ramenního kloubu, který mi dal docela zabrat. Pořád o něm vím, ale dá se s tím už i běhat.

Na podzim mělo pro mě nastat nejlepší běžecké období. Jungfrau marathon mě měl nakopnout do dalšího silového tréninku kopců, po kterém jsem chtěl mírně zrychlit na Benešovském maratonu. O hrubém rozvržení své podzimní běžecké zátěže jsem přemýšlel i na horách v hluchých dnech za větru, mlhy a sněžení, když jsem byl přes den nuceně zavrtán ve spacáku.

Teď je všechno pryč, vleklé problémy mě srazily dolů. K optimální váze, kterou jsem měl po horách, jsem nabral 5 kg. Je ze mě mátoha. Pokusil jsem se již 2x vyběhnout, ale mám pocit, že mě v lese předjížejí i maminky s kočárky. Potím se a pro jistotu mám teplejší vrstvu, aby rameno neprochladlo. Jsem zpátky na nule. Pokud to půjde, pojmu pár podzimních českých maratonů jako výběh 30+ a o nějakou rychlost se pokusím asi až příští rok.

Když jsem neběhal, nevadilo mi to, ale pohyb mi chyběl. Mám teď dobrý pocit, že se můžu aspoň ploužit. Počasí je pro mě ideální. Ráno také nemusím chodit po doktorech a můžu dělat dětský doprovod do školy. Indispozice měla i své výhody. Pokud jsem nebyl zkroucen bolestí, tak jsem skoro každý den večer dětem četl. Místo maratonu jsme byl s celou rodinou v muzeu kočárů. Jinak jsem se konečně dostal k Bratrům Karamazovým od Dostojevského a pustil se i do Pikniku u cesty od bratrů Strugackých (ano, je to volná předloha pro Tarkovského Stalkera). Sedmého Harryho Pottera dál nechávám odloženého na disku, snad časem.

Nový školní rok, Kafkův Zámek a zmatená lesní včela

Letošní začátek školního roku se významně zapsal i do naší rodinné kroniky. Nejstarší potomek poprvé zasedl do školních škamen a já se té ceremonie také zúčastnil jako člen doprovodného teamu. Oni vlastně zasedli naši potomci dva, mladší ovšem jen jako host. Naše 2,5 letá společenská hvězda, všemi neznalými považovaná za roztomilou, zapůsobila i na učitelku a byla posazena na nezaplněné místo vedle plačící osamocené dívenky. Občas na sebe pak strhávala pozornost nevtíravými gagy - vyhrnula se například při zaslechnutí svého jména, při rozdávání školních pomůcek, dřív než bylo vysloveno i příjmení stejnojmenné školačky. Naše děti asi podědily rodičovskou lásku k divadlu, ovšem náš zájem o divadelní teorii a pasivní účast se nějak přetvořily do aktivní praxe.

I přes slavnostní okamžik jsem se po půl hodině začínal ve školní třídě nudit a přepadala mě ospalost. Částečně to mohlo být i další téměř probdělou nocí a občasná bolest v rameni při špatném pohybu mou pozornost také nezbystřila. Přikládal jsem to však hlavně mé přesycenosti školním prostředí. Strávil jsem kontaktem s institualizovaným vzděláváním 26 let svého života, abych dosáhl nějakého, alespoň zaznamenánihodného vzdělání a už jsem asi opravdu na toto prostředí nějak alergický.

Roli rodičovskou jsem byl vzápětí nucen změnit za roli pacientskou a vrhl se do obcházení ordinací. Kdž jsem dostal poslední informace, stala se ze mě zmatená lesní včela, přesněji spíš postava nějakého románu jednoho z mých v mládí oblíbených existencionalistů. Realita se neustále mění. Týden starý krevní test boreliózu nepotvrdil, buď je stále ještě brzo nebo jsem anomálie nebo mám úplně jiný náhodný souběh problémů kožních a silného zánětu kloubů nebo jsem si to všechno jen vsugeroval. Další kousek do prapodivné mozaiky vloží ortopéd po důkladném vyšetření, injekce, kterou jsem na ortopedii zatím dostal, mi od bolesti celkem ulevila.